Aplikátor Kuzněcova a Ljapka

Rehabilitace a fyzioterapie

Kuznetsovův aplikátor

První zmínky o terapeutickém účinku pomocí několika jehel lze nalézt v lékařských pojednáních staré Číny a Tibetu. Termín “jehlová masáž” zavedl do moderní terapeutické praxe v 80. letech minulého století Ivan Ivanovič Kuzněcov, nadšenec tohoto směru medicíny a tvůrce prvního moderního jehlového aplikátoru.

Ljapko aplikátor

Jedná se o pružné gumové desky a válečky vyrobené z terapeutické pryže (s použitím výhradně přírodního kaučuku), do kterých jsou originálně upevněny jehly z kovů potřebných pro lidský organismus (zinek, měď, železo, nikl, stříbro a zlato).

Základní jehly jsou měděné (mosazné) a železné, které jsou celé nebo jejich část potaženy jiným kovem (volná je pouze špička jehly). Pro komfort pocitů, ochranu kůže před nadměrným tlakem, poškozením obvodu aplikátoru jsou gumové zarážky (sloupky).

Existuje 5 hlavních mechanismů účinku jehlové masáže na lidský organismus:

1. Vazodilatační účinek.
2. Rozptylující účinek.
3. Reflexní působení na Headovy zóny.
4. Reflexní působení na aktivní zóny (body) na chodidlech a dlaních.
5. Reflexní spuštění univerzálních obranných reakcí organismu.

Zjednodušeně lze terapeutický účinek jehlové masáže vysvětlit takto: aplikátory působící na kůži (i bolestivě) vyvolávají silný tok impulsů směřujících do centrálního nervového systému. Náš organismus to vnímá jako signál, že se objevila nějaká hrozba. Organismus na tuto hrozbu reaguje univerzálními obrannými reakcemi.

Aplikátory lze použít:

• pro prevenci sezónních a chronických onemocnění;
• k terapii. 

Indikace pro použití aplikátorů

1. Onemocnění pohybového aparátu.
2. Onemocnění nervového systému.
3. Nemoci srdce a cév.
4. Nemoci dýchacích orgánů.
5. Nemoci trávicích orgánů.
6. Ženské nemoci.
7. Urologie.
8. Endokrinní onemocnění.
9. Obnovení vitálního tonusu, dobré nálady a výkonnosti.
10. Celulitida.
11. Plochonoží.
12. Vývoj jemné motoriky u dětí.